Monnáda - psychoterapeutické centrum

Nabízíme jednoduché, ale účinné metody sebepoznání. Nezabýváme se pouze individuálním přístupem, ale i přednášíme, učíme, vystupujeme a pořádáme semináře či kulturní akce.

Smyslem naší práce je ukázat vám možnosti jak:

poznat sama sebe a porozumět vlastní psychice
vyjít sám se sebou i s druhými
pomoci sám sobě žít smysluplný život
vědomě ovlivnit své prožívání, chování, myšlení a v konečném důsledku i své tělo a fyzické zdraví

Psychoterapii sebepoznáním, kombinujeme s prací s tělem. Další metodou sebepoznání je terapie mandalou, při které pracujeme s vámi namalovanou mandalou. Všechny tyto metody jsou založeny na individuálním přístupu.

Nevědomost - nemoc moderního člověka

Duševní vývoj se navzdory technickému pokroku zastavil. Ukradli nám duši – dá se říct. Instituce, media, rodiče i učitelé lžou, dokonce náboženství a guruové. Ti mnozí, kteří žijí bez kontaktu sami se sebou trpí depresemi, jsou uzavření, prázdní, popírají své pocity a emoce, trpí ztrátou smyslu života, bloudí ve světě představ. Hledají rychlé návody, jak žít šťastný život. Ale šťastný není ten, kdo není svobodný. A svobodný není ten, kdo žije z iluzí druhých, které považuje za své, kdo volí „klid“ ve jménu popření sama sebe. Moderní člověk je plný rozporů a konfliktů, které si buďto neuvědomuje nebo je popírá. Mnohé z toho, co říkáme, myslíme si a děláme, ani sami nechceme. Přizpůsobujeme a omezujeme své myšlení a chování něčemu co neznáme, něčemu, co nás ovládá. Mnozí se tváří, že je to tak v pořádku a svým životem jen bezduše napodobují ty druhé.

Ve jménu čeho se tak děje?

Duchovní chudoba plyne z nedostatku sebevědomí. Proto se netřeba divit omylům mnohých z nás, kdož nevědomě zamění poznání za voliéru společných ideálů a přesvědčení i přesto, že je činí nesvobodnými. Když ztratíš kontakt se svojí duší, stáváš se jen vězněm žaláře hmoty, každodenních starostí a kolektivních pravd, které ti namlouvají, co bys měl vidět, jak bys měl žít, co bys měl dělat a co se od tebe očekává.

Co chybí modernímu člověku k tomu, aby si uvědomil sám sebe?

Každý z nás vědomě či nevědomě hledá vykoupení z utrpení, které prožívá. Avšak skutečných reálných cest a duchovních symbolů vykoupení ubývá. Nesrozumitelná slova, duchovní brak, esoterický bulvár, chlad, strnulost a tíseň církevních symbolů žene člověka ještě více a více do hmoty. Filosofické a utopické žvanění mu bere cit a vědecké šálení zdravý rozum. Kde však je ona pravá smysluplná cesta, která má člověku ukázat pravdu a vést ho životem? Voláme sílu ducha svými představami, modlíme se, snažíme se věřit, hledáme bohatství duše, které nám má pomoci nést kříž života. Pátráme po účinných, praktických a smysluplných myšlenkách, cestách a postupech, které jsou živé, zkoumáme jejich smysl a možnosti použití. Většina z nás se právě pro prázdnotu neživých duchovních symbolů obrátila k duchu zády. Už nechceme po sté slyšet prázdná kázání, ale chceme znát jejich smysl. Chceme poznat pravdu, která dá lidskému životu rozměr snesitelnosti a úplnosti, rozměr smyslu lidského bytí. Ten, kdo hledá pravdu venku, sní, kdo hledí dovnitř, ten se probouzí. Poznání je vykoupení. Poznání je bohatstvím duše.

„Sebepoznání není jen přístup k duši v rámci psychoterapie, ale je to životní styl, vrozená nutnost. Sebepoznání nehledá odpovědi na otázky svobody a smyslu života u druhých, nebo někde venku. Hledá je uvnitř sama sebe.“